ROZHOVOR S FRANTIŠKEM KUKLOU

31.10.2018 - Rozhovor: "To, co se tady děje, to je radost!"

 

Na svá fotbalová léta zavzpomínal v našem dnešním rozhovoru rodák z Čakovce, člen FANS a velký kamarád FRANTIŠEK KUKLA, který svoji fotbalovou kariéru začal v Jankově. Tu ale kvůli vážnému zranění musel předčasně ukončit. Dnes jej najdete v „osvěžovně“ na hřišti v Jankově, kde se stará při domácích zápasech i mimo ně nejen o pitný režim návštěvníků Precis arény (rozhovor převzat z tištěného zpravodaje k utkání SK Jankov - TJ Dražice).

   

Kdo a kdy Tě přivedl k fotbalu?

„K fotbalu mě přivedli oba dva bratři, jeden je o 10 let a druhý o 7 let starší, takže když mě bylo 6 let, vzali mě sem do Jankova na plácek, oba dva tady hráli, tak automaticky jsem s nimi přišel na první trénink….To si pamatuji do dneška. Chtěl bych pochválit tehdejšího trenéra Bouzu, který už není mezi námi, který tady tu mládež vedl, vychoval nás od Maxů, přes Kukly a ostatní. Ač nebyl fotbalová postava, tak byl borec, kluky vedl ještě v dorostu, což já jsem tu již nebyl. Vzpomínáme na něj s Radkem Maxů, který již nehraje a nebo s ostatními lidmi, jaká to byla postavička, člověk, který tady pro to žil. Jinak bych chtěl ještě poděkovat samozřejmě taťkovi, který mě vozil až dále v dorostu, za jeho velkou podporu a velký obdiv mamce, která nám umožnila hrát fotbal, to bylo tisíce praček, tenkrát hřiště nebyly takový, to byly samé škváry, jenom prala dresy a dresy … pořád visela na šňůře :-))). Samozřejmě, že nám i fandila, ale byli jsme čtyři chlapi, takže to bylo spíše o tom, jak se o nás postarat ... :-)))“

Jakými kluby jsi prošel?

„Hrál jsem tady v Jankově za žáky, protože možnosti nebyly takové, byly jsme děti, rodiče neměly ani tolik prostředků na to, aby nás někam vozili. To zázemí bylo tady v Jankově skvělé a hlavně když jsme přišli ze školy, zahodili jsme tašku, všichni vzali kola a jelo se do Jankova. Pan Postl nám vždycky půjčil klíče a mohli jsme tady hrát. Tady jsme spolu vyrůstali, byla tu skvělá parta, která potom táhla ten okres nebo ten postup …. kluci Maxů, Jílků, kluci z okolí …. To se nejezdilo nikam autama, tady se chodilo pěšky, kdo měl kolo, tak přijel na kole. Já jsem pak ve 14 letech odešel do Zlivi, když mě spolužák Fanda Masařů nabídl, jestli bych tam s ním nechtěl jezdit na kole … což jsem si říkal jezdit 16 kilometrů na kole do Zlivi …?? :-)) … Ale byl jsem samozřejmě rád …. samozřejmě tenkrát tvrdil, že bychom na to možná měli … Fanda už tam před tím byl na zkoušku v žácích. Kupodivu jsme se tam nějak prosadili, protože se říkalo, že Zliváci mezi sebe nikoho nepouští. Takže my jsme asi měli štěstí :-))) … Mohli jsme s nimi trénovat, brali nás, neodsuzovali nás, takže pro nás to byla příprava. Za Zliv jsem hrál za dorost I. A třídu, kde jsme neměli soupeře. Rok, který jsem tam strávil byl skvělý. Já na to vzpomínám rád, protože nám dali šanci, byla tam skvělá parta, měli jsme výborné trenéry. V 16 letech mě vzal zpátky do Jankova na půl roku František Řezníček. Na jaře jsem dal nejvíce branek a tak jsem si říkal, že už se do Zlivi asi nevrátím. Všechno bylo ale jinak a já v létě téhož roku do Zlivi odešel. Byl jsem tam půl roku, když mě zavolali z Dynama, ale tam byly nároky jiné. Shodou náhod Dynamo komunikovalo se Škodovkou, což byli vojáci. Ty hráli divizi dorostu, tak jsem tam šel na zkoušku. Nakonec jsem tam zůstal až do vojny. Pro mě byl zážitek hrát proti Karlu Poborskýmu, pohár proti Dynamu, kdy mě Franta Samců řekl … ´budeš na něj hrát osobku´ … a tam jsem pochopil, že velký fotbal nikdy hrát nebudu… :-))). Po vojně přišly nějaké nabídky, ale Franta Řezníček měl nějakou myšlenku, budoval to tu v Jankově, já jsem se cítil pořád jako Jankovák, tak jsme s Fandou Masařem řekli, že bychom tu měli zůstat, jestli se to povede. Já toho vůbec nelituji, protože co se tady utvořilo za partu, to bylo skvělý …“

Byl jsi univerzální hráč? Na kterém postu ses cítil nejlépe?

„Od začátku jsem hrál v útoku, ale postupem času se to trochu změnilo. Zjistili, že jsem levák, a že není moc levých záložníků, takže jsem odehrál 90 % na levém halvu. Nejdříve mě tam zkoušeli, ale pak jsem tam zůstal, ale mě to vyhovovalo.“

Jako bývalý člen kádru A-týmu SK Jankov ses podílel na několika postupech do vyšších soutěží. Zavzpomínej na tuto dobu.

„Já to nijak neřadím, protože my jsme bojovali o to se dostat z okresu pryč, ale pro mě to byla radost. Ta parta byla skvělá, trenéři s celým vedením nás někam směřovali, tady to žilo jenom fotbalem. Všechno se řešilo na místě osobně, tam si myslím, že začala ta, jak se tomu říká, rodina, že jsme všichni táhli za jeden provaz, to bylo skvělý. Žádný postup bych nepřeceňoval, myslím si, že to tak plynulo, všichni žasli, co se tady děje … byla to krásná doba.“

Jak vzpomínáš na tehdejší trenéry Honzu Jílka st., Frantu Řezníčka a Václava Maxu st.? Jaká byla s nimi spolupráce, jací to byli trenéři?

„Začnu u Františka Řezníčka. Mám tu čest, že jsem s ním mohl hrát, když jsem sem v 16 letech nakoukl, kdy to tu začal trénovat, když pan Tušl zemřel. Tady se nemohlo říct ne … to bylo „poběžíte na kopec, poběžíte sprinty“, nikdo nevěděl, jestli to je dobře nebo špatně, ale všichni jsme sklopili hlavu a šli jsme …. To byla taková osobnost, celkově to tady táhl, to mu zůstalo do dneška, že tím žije. Neměli jsme ho rádi jako trenéra, protože na náš pořád řval, ale dneska víme, že by to jinak nešlo. On nás sledoval na diskotékách, stál za plotem a díval se, jestli jsme tam a nebo ne :-))). Kdyby to takhle nebylo, tak jsme v životě nepostoupili. Byli jsme prostě kluci, jeden jako druhý, kteří se chtěli bavit, ale věděli jsme, že to někam směřuje. Řezňa byl skvělý, Venca Maxů st. si myslím, že asi …. snad se Řezňa neurazí … nejlepší stratég, myšlenkově to byla taková tichá myš, vždycky mu řekl Franto bude to takhle a takhle … opravdu přemýšlel, chytrý člověk, který přesně věděl, co chceme hrát, kde je chyba, co jak děláme, taky trochu nerváček ….:-))). Já pamatuji, když jsme tenkrát měli po třech zápasech jeden bod , tak nám Vengloš st. řekl, že od teď budeme dělat jenom brigády. My jsme teda dělali brigády a začali jsme vyhrávat, takže tenhle areál jsme více méně na brigádách, ploty atd. postavili my hráči. Myslím, že největší zásluha na budování areálu je jeho a já se před ním hluboce klaním. I když si z něj občas dělám srandu, protože má stejný humor jako já, ale tohle myslím, že je jeho zásluha, celý stadion. A Honza Jílků? Ty spolu s Řezňou museli být. Diktátoři oba dva :-))) … Bylo to skvělý ... :-)))“

Se kterými spoluhráči sis na trávníku nejlépe rozuměl?

„Samozřejmě již zmiňovaný Franta Řezníček, Vlasta Kočer, to byli top hráči, kteří zvedli hlavu, ve Škodovce s Honzou Hrbků, se kterým jsem byl na vojně v útoku, to jsme ani hlavu nezvedli a věděli jsme, pak bych doplnil Fanda Masař, i tady se mnou hrával, než jsme postoupili do I. A, pak si ale také zranil koleno.“

Zkoušel jsi ještě nějaký jiný sport než fotbal?

„Určitě jsme jako kluci hráli hokej v zimě na rybníku v Čakovci s Jardou Pouzarem, který tam měl chalupu, když přijel Jirka Lálů nebo Dvořák z NHL dávali nám hokejky …. :-))). Pak určitě všechny míčové sporty, v létě hokejbaly…“

Proč ses rozhodl skončit s fotbalem?

„Nebylo to rozhodnutí chtěné, bylo to díky mému druhému vážnému zranění kolene, kdy jsem si přetrhl oba dva křížové vazy a utrhl meniskus. Ještě jsem věřil, že posilováním se to zlepší, ale po třetí operaci mi lékař řekl, abych toho nechal, a to jsem věděl, že to již nepůjde vrátit. Začal jsem si tedy dělat trenérskou licenci a plynule jsem se přesunul na trenérskou kariéru. Tu jsem začal v Žabovřeskách, rok nebo dva jsme to dávali dohromady, pak přišla nabídka z Jankova, že bychom to mohli sloučit, během 7 let jsme hráli I. B třídu a bylo to úžasný. Já jsem si to hrozně užíval, pak přišlo v 35 letech nějaké vyhoření, tým B přestal fungovat, Žabovřesky chtěli jít samostatně, a tak jsem skončil.“

Jak ses vlastně dostal k „funkci“ hospodského na hřišti?

„Byli jsme na podzimním výletě u Bolka Polívky na farmě, na nějaké takové dokopné a přišli za mnou, jestli bych nechtěl vzít hospodu na hřišti. Nejdříve jsem nechtěl, protože jsem dostal nabídku na trénování někde jinde, ale nakonec jsem řekl, že to vezmu a od té doby mám hospodu tady. Myslím si, že to, co se tady děje, co pro to dělá Venca Maxa ml., to je radost, protože jakýkoliv problém spolu vyřešíme, toho bych chtěl vyzdvihnout. Takového prezidenta nikdo asi nemá, toho nám můžou závidět si myslím nejenom v kraji…:-)))“

Závěrem již tradiční otázka ... Slavia, Sparta, Baník?... a nebo ještě nějaký jiný klub? :-)))

„To já říkám vždycky a říkám to od mala … každý slušný člověk, který malinko rozumí fotbalu musí fandit Slavii … :-)))))) “

Děkuji "Kulísovi" za příjemný rozhovor a přeji mu spoustu nejen fotbalových zážitků. Martina Popelková.

 

 

 

 

 

AKTUÁLNÍ VÝSLEDKY

17.11.- 15.kolo Krajského přeboru:

SK OTAVA KATOVICE

2:1 (0:0)

SK JANKOV

 

---------------------------------------

10.11. - 1.kolo Okresního přeboru:

SK ÚSILNÉ

2:2 (1:1)

SK JANKOV "B"

DALŠÍ ZÁPAS "A"

Zimní přestávka:

 

AKTUÁLNÍ TABULKA KP

 1. Olešník
 50:13 37
 2. Katovice
 32:18 29
 3. Sokol Lom
 29:24 26
 4. Český Krumlov
 25:19 23
 5. Osek
 27:32 21
 6. SK Jankov
 25:20 20
 7. Dražice  25:32 20
 8. Hluboká
 20:27 20
 9. Blatná
 22:27 19
10. Želeč
 16:22 18
11. Milevsko
 17:27 18
12. Čimelice
 20:32 18
13. Třeboň  21:24 17
14. Roudné
 26:31 17
15. Rudolfov  21:24 15
16. Protivín
 17:21 15

NAROZENINY

1. Listopadu

Martin Popelka (22 let)

 

11. Listopadu

Matěj Prediger (19 let)

 

24. Listopadu

Roman Mužík (25 let)