ROZHOVOR S LADISLAVEM PRENEREM

13.11.2019 - Rozhovor: "Člověk musí být rád, že má na co vzpomínat."

Tentokrát vám přinášíme rozhovor s mužem, který by se v tabulce jankovských srdcařů pohyboval v pořadí velice vysoko. V našem klubu strávil v podstatě celou svou kariéru. Coby strážce branky byl na počátku vzestupu Jankova, trénoval dorost a jako právě velký srdcař se velkou měrou podílel na rozkvětu našeho krásného fotbalového areálu. Před nedávnem oslavil kulaté padesáté narozeniny, přesto stále aktivně a velmi dobře stráží branku “pětatřicátníků“. Snad jedinou nedosaženou metou, jak sám s nadsázkou říká, je start v celostátní divizi, která mu těsně utekla. Drtivá většina z vás ho zná pod přezdívkou “Poušťák”, nicméně v brance byl vždy oporou. Dámy a pánové, čerstvý padesátník, pan LADISLAV PRENER (rozhovor převzat z tištěného zpravodaje k utkání SK Jankov - FK Junior Strakonice). 

Jaké byly Tvé fotbalové začátky, kde jsi začínal s fotbalem a kolik Ti bylo let?

„Začínal jsem v dětství, čutáním s partou kluků v Čakově. Kolem roku 1982 v Jankově postoupili muži do I.A. třídy. S tím byla spojena nutnost mít mužstvo žáků. Byli dáni dohromady kluci z okolních obcí (Holašovic, Jankova, Čakova), kteří ještě nikde nehráli, já mezi nimi. Tak jsem v nějakých 13 letech poprvé začal hrát fotbal na velkém hřišti s velkou brankou. První přátelák jsme hráli s žákovským týmem Žabovřesk. Výsledek byla prohra 1:12 nebo možná i 0:12. Už tenkrát jsem byl v brance a větší příděl jsem snad dostal už jen jednou, za „35“.“

Pocházíš z fotbalové rodiny, případně kdo Tě v rozhodnutí hrát fotbal ovlivnil?

„O žádném fotbalovém či sportovně založeném předkovi nevím. V 70. a 80. letech (bez počítačů a jiných možností) se po škole chodilo ven. V Čakově bylo hřiště „Ve Vrších“, kde jsme trávili čas hraním tenisu, hokejbalem, nohejbalem a fotbalem. Hrát fotbal organizovaně s partou nejen čakováků mě začalo bavit a zůstalo mi to, i když v dorosteneckém věku ostatní čakováci svou fotbalovou kariéru ukončili.“

V jakých klubech jsi působil?

„Od začátku fotbalové kariéry, tj. od 13 let, jsem hrál v týmech SK Jankov (žáci, dorost, A tým, B tým a spojený B tým Jankova a Žabovřesk) s dvojím půlročním hostováním v Lipí. Na závěr fotbalové kariéry jsem byl asi čtyři roky v Sokole Strýčice.“

Na jaké pozici jsi hrál fotbal a proč zrovna tuto?

„V žácích jsem střídal brankáře se stoperem a od dorostu už jsem nastupoval jen na postu brankáře. A proč brankář? Nikdy jsem moc neovládal kopací techniku a v době mých začátků tato nebyla u brankářů vyžadována. A hlavně jsem byl dost ohebný, mrštný, nebál jsem se skákat a padat pod nohy, což mne i bavilo.“

Většina fanoušků Tě zná pod přezdívkou „Poušťák“. Můžeš prozradit, jak jsi k ní přišel?

„Brankář, když pustí laciný gól, pak je to „Poušťák“. A já jsem někdy takové pěkné kousky vyrobit uměl a umím. A tak jsem asi v mužích, ale nevím od koho, dostal tuhle přezdívku, která mne nijak neuráží a za ta léta ke mně prostě patří :-))).“ 

Měl jsi nějaký svůj fotbalový vzor?

„Když jsem začal s fotbalem, dostal jsem knihu o Ivo Viktorovi, kterou jsem x krát přečetl, a tak mi vzorem byl Ivo Viktor.“

Jaké největší úspěchy si ve své fotbalové kariéře zaznamenal?

„Fotbal jsem hrál vždy hlavně pro partu a zábavu, ale s tím, že chci vyhrát a postoupit. Nejvyšší soutěž, ve které jsem chytal, byla I.A. třída. Část své fotbalové kariéry jsem vypomáhal Jankovu v divizi jako dvojka - pochop, jako ten, co rozcvičí Hrubase :-))). Ale rád dávám u piva k dobru, že jsem „hrál – rozcvičoval“ Hrubase, na starém ligovém hřišti FC Viktoria Plzeň.“

Je něco, na co ve své fotbalové kariéře rád vzpomínáš, a naopak na co ne?

„Člověk musí být rád, že má na co vzpomínat, že měl něčím vyplněný život. Tudíž všechny vzpomínky spojené s fotbalem v Jankově, Žabovřeskách či Strýčicích mám rád, i když nebylo vždycky všechno růžové. Jediné, na co s odstupem a postupujícím věkem vzpomínám negativně, jsou úrazy. Zlomená horní čelist, která mne přibrzdila v době, kdy jsem měl formu a postoupil jsem na post jedničky prvního týmu. A později úraz kolene a celkově jejich opotřebení, protože to mne v současnosti nejvíc limituje při sportovních aktivitách.“

Vzpomeneš si na nejkurioznější gól, který jsi obdržel?

„To je otázka pro jiné. Jistě tam byly góly z půlky a jiné minely, ale na takové góly je lépe zapomenout a poučit se z nich“.

Kdy jsi definitivně ukončil fotbalovou kariéru?

„Já ji ještě neukončil. Vždyť musím ještě svými výkony potrápit Řezňu :-))))). No, když to pojmu vážně, tak fotbalovou soutěž jsem ukončil ročníkem 2014/2015 v Sokolu Strýčice.“

Tvé srovnání fotbalu dříve a dnes?

„Z mého pohledu dnes je to zrychlení hry, tlak na lepší a rychlou práci s míčem. Ale myslím, že se dnes klade menší důraz na fyzickou přípravu, takzvané výběhy.“

Jako pravidelný návštěvník fotbalových zápasů „A“ týmu SK Jankov určitě sleduješ i výkony hráčů. Jak bys zhodnotil kvalitu kádru?

„Současná kvalita kádru je určitě dostatečná pro čelní pozice krajského přeboru, ale to všichni hráči musí předvést v obou poločasech to, co umí. Z pohledu brankáře musím kladně ohodnotit současnou formu gólmana Komárka.“

Předával jsi své zkušenosti dále např. jako trenér?

„Jako trenér či asistent jsem se pohyboval u mládeže SK Jankov asi od roku 2006 nebo 2005 do roku 2016. Spojeno to bylo s tím, že se fotbalu – chytání věnoval můj syn.“

V letošním roce slaví SK Jankov 60. výročí od svého založení. Co bys mu popřál do budoucna?

„Celé fotbalové rodině SK Jankov přeji hlavně hodně radosti z toho, co činnost u klubu přináší, aby ani v budoucnu SK Jankov nevymizel z fotbalové mapy i hodně zapálených funkcionářů, hráčů, fanoušků a sponzorů. Výkonnostně aby se pohyboval tam, kde to bude všem přinášet radost a uspokojení.“

Poslední otázka na závěr … patříš do skupiny jankovských Sparťanů, Slávistů nebo Baníkovců ….

„Nejsem žádný skalní fanda, ale jinak jsem klokan, takže Bohemák ... při derby „S“ spíš Sparťan.“

Před utkáním s FK Junior Strakonice obdržel od vedení klubu dary ke kulatým padesátým narozeninám, které oslavil 3.11.2019. Ještě jednou přejeme za celý SK Jankov hodně zdraví a s naším klubem ještě spoustu zážitků a radosti.

Děkuji „Poušťákovi“ za příjemný rozhovor a přeji mu pevné zdraví a spoustu nejen fotbalových zážitků.

Autorem rozhovoru je Martina Popelková.

Foto Naty Kočerová.